Jeden den sociálního pracovníka v Sociální rehabilitaci Amika

Jak vypadá typický den sociálního pracovníka v jednotlivých službách naší Charity?
Dnes vám ho představí Kristýna Krůpová, sociální pracovnice Sociální rehabilitace Amika, která se zaměřuje na podporu lidí s duševním onemocněním.

V Amice, je každý den úplně jiný. Jsou dny, kdy mám jednu schůzku s klientem za druhou, a pak jsou dny, které trávím ponořená do administrativních záležitostí. Jsou dny, kdy klient přijde do služby neplánovaně, jelikož se dostal do situace, kterou potřebuje neodkladně řešit, ale jsou také dny, kdy klient zkrátka na schůzku ani nedorazí. Tohle všechno by mohl být „jeden den v Sociální rehabilitaci Amika“.

Můj dnešní pracovní den začíná v 7:30 ráno. Je to čas, kdy obvykle přicházím do práce, usedám za počítač s kávou a procházím si e-maily. Jelikož se dnes chystám za svými dětskými klienty, dodělávám si přípravu, nesystematicky pobíhám po baráku, sbírám věci, které dnes budu potřebovat a snažím se na nic nezapomenout. Práce s dětskými klienty je velmi kreativní a pestrá, ale také časově náročná, a to jak v realizaci, tak právě v přípravě. Dnes se budeme s prvním klientem zaměřovat na zmírnění dopadů sociální izolace a závislosti na moderních technologiích. S druhým dnešním klientem se pak zaměřujeme na podporu schopnosti komunikovat s dospělou osobou. Při práci s dětmi je také vždy potřeba současně pracovat na rozvoji emoční inteligence. Zpět do Amiky se vracím v poledne, tak akorát na oběd. V těchto slunných letních dnech si dáváme oběd s kolegyněmi na terase. Tento čas využíváme také k probrání pracovních záležitostí. Řešíme záležitosti provozního rázu, ale také konkrétní případy klientů, ke kterým si vzájemně poskytujeme zpětnou vazbu.

Když už se pomalu sbíráme zpět, každá ke svým záležitostem, zdraví mě moje klientka, která má zrovna cestu kolem a dává se se mnou do řeči. Jelikož vím, že je klientka teď v těžké životní situaci a nemá to s kým sdílet, nabídnu ji možnost krátké schůzky. Sdělím ji, kolik mám pro ni času, a pak již dávám prostor klientce a jejím aktuálním potřebám. Během rozhovoru se svěřuje a vychází najevo, že její problém je mnohem obsáhlejší. Ošetřuji tedy v prvé řadě emoce tak, aby se klientce podařilo udržet si duševní stabilitu. Poté již s klientkou plánujeme postupné kroky, které jsou potřeba co nejdříve učinit, aby se její životní situace nezhoršovala.

Blíží se 14. hodina a proto využívám zbylý volný čas, abych „naházela“ intervence do systému a napsala si do nich v bodech, čemu jsem se dnes s klienty věnovala, abych se k zápisu mohla vrátit v některých z následujících dní.

Poté již odcházím domů, za svou rodinou. Lehce unavená, ale zároveň nabitá energií se těším z dnešního dne.

Kristýna Krůpová, sociální pracovnice