Jeden den sociální pracovnice v Osobní asistenci

Jak vypadá typický den sociálního pracovníka v jednotlivých službách naší Charity?
Dnes vám ho představí Veronika Kurincová, sociální pracovnice Osobní asistence.

Dobrý den, jmenuji se Veronika Kurincová a v sociálních službách pracuji téměř patnáct let, vždy na úrovni odborného sociálního poradenství a metodického vedení.

Do služby Osobní asistence jsem nastoupila na pozici sociálního pracovníka s úvazkem v přímé péči před čtyřmi měsíci. Jedná se o mou první zkušenost v práci s klienty na úrovni přímo obslužné péče.

Každý den v Osobní asistenci je jiný. Jisté je to, že brzy ráno vstávám do práce s vědomím, že jsem opravdu potřebná, má práce má velký smysl a ještě ke všemu někomu mohu rozjasnit den.

Ráno se setkávám s ostatními asistentkami, krátce si sdělujeme nejzásadnější momenty předchozího dne. Dám si snídani a uvařím si kávu do termo-hrnku a vyrážím do terénu tak, abych mohla být u klientky ve chvíli, kdy zrovna vstává. Jedná se o mladou ženu, která se ocitla po úrazu na invalidním vozíku. Pomůžu jí s celkovou hygienou a promazáním těla, jistím jí při přesunech do vany, z vany a na postel, kde se oblékne. Pomůžu s přichystáním snídaně, ustláním postele a s dalšími věcmi, které by pro ni byly obtížné. Poté se s ní rozloučím a mám pět minut na to, abych se přesunula k další klientce. Tou je seniorka, která se potýká s Alzheimerovou demencí a žije sama v bytě. Velmi špatně se orientuje v čase a prostoru, nepomatuje si, zda jedla, zda se koupala… Této klientce připravím snídani a sedím s ní, dokud nedojí. Pokud bych u stolu nebyla přítomna, klientka by se nenajedla. Dále ji motivuji k osobní hygieně a převléknutí. Kontroluji zásoby jídla a připravuji večeři do lednice. Na část dne ji doprovázím do stacionáře.

Při naší práci jsme opravdu rukama, nohama, ušima a očima našich klientů. Každý den se hluboce dotýkáme soukromí našich klientů, zvou nás k sobě domů, do svého prostředí. Kde žili, vychovávali svoje děti, nebo dům stavěli vlastníma rukama. Je potřeba respektovat osobnost každého našeho klienta, přistupovat citlivě k jeho individualitě.

Klientům pomáháme zařídit běžné záležitosti, na které už prostě sami nestačí, ubývají jim síly díky stáří, nebo zdravotnímu stavu. Naším úkolem nebývají jen běžné úkony v péči o sebe sama, ale také vyslechnout postřehy z aktuálního dění nebo vzpomínky a vyprávění z mládí.

Tyto příběhy bývají velmi silné, sleduji, jak lidé na sklonku života hodnotí svůj dosavadní život. Na starých fotografiích vnímám překrásné dámy a elegantní pány, kteří byli plní ideálů a snů o životě. Nyní na sklonku života, kdy si lidé uvědomují, že to nejcennější, co v životě mají a měli je láska a vztahy.

Moje práce mi přináší obrovskou pokoru k životu, velmi si vážím každého dne svého života, kdy mohu dělat, co jen chci, sama bez pomoci ostatních. A velice si taky vážím všech svých kolegů, kteří pracují v přímé péči a i přes náročnost a nedoceněnost tohoto zaměstnání, přistupují k práci s pokorou a láskou.

S úctou Veronika