Nemáme čas…?

V Charitě Valašské Meziříčí pracují lidé věřící v Boha, věřící v "něco" nebo "někoho", ale také lidé nevěřící. Ať už jsme na tom s vírou jakkoliv, spojuje nás všechny jedno - respekt k hodnotám, které naše Charita vyznává. Abychom všichni lépe tyto hodnoty pochopili, máme mezi sebou pastorační asistentku. Ta nejen dává útěchu věřícím klientům či pracovníkům, ale svými slovy a myšlenkami povzbuzuje všechny, kteří v Charitě pracujeme.
Máte-li chuť, můžete se nad jejími slovy zamyslet spolu s námi..

Příliš často se v práci setkávám s lidmi unavenými, zahlcenými povinnostmi a trpícími nedostatkem času. Neblahým rysem dnešní doby je, že nemáme čas. A to nejen v práci. Nejednou člověk během týdne slyší, jak někdo vůbec nestíhá doma uklízet, kolik se mu vrší nevyžehleného prádla nebo jak nemá čas navštívit své blízké.

Máme tady prázdniny, dovolené, čas mimo naši práci. Ráda bych vás povzbudila ke skutečnému odpočinku, ke správnému využití času.

Někdy říkáme, že čas utekl „jako voda“, nebo „ten čas tak letí“. Přitom čas běží stále stejným tempem. Nedostatek času neexistuje, protože čas je stále přítomen. Čas nemůže nikdy chybět. Chybí vždycky jenom „čas na…“, tedy čas na další úkoly nebo práci.
Urputně se pořád za něčím ženeme. Pořád máme moc práce a málo času. A proč? Myslím si, že jedním z důvodů může být to, že zapomínáme na jednu podstatnou věc. Na nás samotné. Na to, kdo jsme, jací jsme, co je pro nás důležité.

Jako sociální pracovníci, pečovatelé, velmi často zapomínáme, že druhé lidi máme mít rádi tak, jak máme rádi sami sebe. V křesťanství je tato myšlenka hned ta druhá nejdůležitější: „Miluj svého bližního, jako sám sebe.“ Pečuj o druhé tak, jak pečuješ o sebe. Teprve když se podíváme na sebe, když se spojíme sami se sebou – se svými prožitky, se svými potřebami - dokážeme žít, nejen fungovat. Pokud dlouhou dobu pracujeme ve stresu, v naplňování něčích požadavků, jednou prostě prudce narazíme. A to do nás samotných.
Jednoho dne, až nebudeme mít sílu vstát z postele, až někomu z našich blízkých diagnostikují vážnou nemoc, až nás opustí druhý člověk, teprve tehdy se budeme ptát: „Co jsme udělali se svým časem, se svými možnostmi, s životem?“

Zkusme tyto prázdniny zvolnit tempo. Ono se to dobře řekne, ale jak na to? Pravdou je, že nedostatek času nedokážeme vyřešit žádným plánováním. Můžeme zkoušet různé techniky time managementu, ale ty nám nepomohou, ať budou sebevíce efektivní. Zapotřebí je spíše být citlivý vůči sobě samému. Vnímat sám sebe, co se se mnou děje, jak se cítím, co potřebuji – najíst se, udělat si pauzu, být chvíli v tichu.

Sepište si během dnů svých dovolených na papír své schopnosti, nadání, talenty. Zeptejte se svých blízkých, přátel, v čem vidí vaše zvláštní obdarování. A začněte je rozvíjet! Zkoumejte, kde všude využíváte svých schopností. Umíte je využívat i v práci? A přemýšlejte, jak byste je mohli dále posouvat, jak se v nich zdokonalovat.

Mějte rádi sami sebe. Myslete na sebe. Pečujte o sebe. Spokojenost nenajdete vně, ale uvnitř vás. Věřím, že každý z vás v sobě máte nadání, talenty, zvláštní obdarování, které je potřeba stále objevovat, uvědomovat si je, být za ně vděční a zkoušet je dál rozvíjet.

Letošní prázdniny jsou pro to jako stvořené!

Mgr. Tereza Olejníková, DiS., pastorační asistentka