Zamyšlení...

Téměř úplně se opomíjí duchovní rozměr pandemie. Odvykli jsme si přemýšlet nad hlubším smyslem podobných událostí. Už se po způsobu našich předků netážeme: Co nám tím chce Bůh sdělit?

Zvláště křesťané by v náročné situaci, jako je tato, měli dokázat veřejnosti tlumočit Boží výzvu, která je v ní ukryta. Vždyť ve světě se nemůže odehrát nic, aniž by o tom Bůh věděl.

Ptejme se: co bychom si tedy mohli ze současné situace pro náš duchovní život odnést? Poučení o tom nalezneme už ve Starém zákoně. Izraelité byli zvyklí hledat Boží působení jak v osobním životě, tak ve svých dějinách. V tom, co prožívali, rozpoznávali moudré Hospodinovo vedení.

Starý zákon je plný příběhů o tom, jak Bůh svůj lid neustále přesvědčuje a ujišťuje o své lásce. Neopouští jej, ani když zbloudí. Někdy jej sice provede i očistnou zkouškou, ale jak dosvědčují proroci, drama dějin je díky Boží lásce především dramatem spásy a záchrany člověka. Velikáni církve – světci – tuto pravdu potvrzují. Svatá Kateřina Sienská těm, kteří se pohoršují a bouří kvůli tomu, jaké útrapy na ně přicházejí, říká: Všechno pochází z lásky, vše je zaměřeno na spásu člověka, Bůh nedělá nic, co by nevedlo k tomuto cíli.

Tak je tomu i dnes. I v těchto dnech prochází lidstvo velikou zkouškou. Mnozí jsou plni obav, mají strach o sebe i své blízké. Někteří možná i reptají – jako izraelský lid, když jej Mojžíš vyváděl z egyptského otroctví.

Domnívám se, že jsou ale mnozí lidé právě v těchto dnech vnímavější a otevírají se úvahám o smyslu svého života. Vidí křehkost a zranitelnost moderní civilizace, která se ještě před pár týdny zdála neotřesitelná, aby se téměř ze dne na den propadla do krize, jejíž konec je v nedohlednu. Tito lidé potřebují slyšet, že Bůh na nás nezapomněl, že je s námi a pomáhá nám. V událostech, které prožíváme, nás vybízí k větší vnitřní svobodě, chce, abychom se oprostili od přílišného lpění na hmotných věcech, které jsou sice důležité, ale zůstávají pouhým prostředkem k životu, ne jeho cílem. Tím je Bůh sám. A velkorysá a nezištná služba mnoha profesionálů (zdravotníků, sociálních pracovníků, hasičů, prodavaček…) i dobrovolníků (šijících ústenky, roznášejících nákupy a jídlo seniorům…) ukazuje, jaká cesta k němu vede – nezištná láska k bližnímu.

Prožívat nejen dějiny, ale i svůj vlastní život a to, s čím se aktuálně každý z nás potýká, znamená být člověkem skutečné naděje. Naděje, která zahání strach, i ten z koronavirové pandemie. Neboť pro takového člověka platí slova sv. Pavla: Těm,kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému. (Řím 8,28)

Jan Balík, generální vikář pražského arcibiskupství