Příběh...

Každý člověk má svůj životní příběh. Některý je veselý, jiný smutný. Některý je s dobrým koncem, jiný se špatným. Při práci v sociálních službách se potkáváme se spoustou takových příběhů...

Toto je příběh paní Ireny, která využívala služeb naší Charity prostřednictvím Azylového domu pro matky s dětmi.

Do azylového domu jsem se dostala proto, že jsem matka samoživitelka a nemám žádné příbuzné. Mám jednu dceru. Otec mojí dcery zemřel, než se malá narodila. Dcera byla často nemocná a já jsem kvůli tomu přišla o práci a pak i o bydlení. Na úřadě ve městě, kde jsem původně bydlela, mi příliš nepomohli. Jedinou pomocí a nadějí byl odchod do nějakého azylového domu. Jenže dostat se do něj nebyla úplná hračka. Byla jsem ráda, že mne vzali do Azylového domu pro matky s dětmi ve Valašském Meziříčí.

Byla to pro mne velká úleva, když mi zavolali, že můžeme s dcerou nastoupit. Bála jsem se cesty do neznáma, ale věřila jsem, že to pro nás bude nová šance. Byt v azylovém domě, který nám byl přidělen, byl sice malý, ale útulný, s vlastní koupelnou a WC, což bylo fajn. Azylový dům mi dal především střechu nad hlavou. Dcera se tu také dostala na lepší školu, kde zjistili, že je literárně nadaná. Dostala jsem šanci na domov, neboť jsem s přispěním služby azylového domu získala byt, a to je k nezaplacení. Azylový dům mi dal velkou šanci na lepší život. MOCKRÁT VÁM VŠEM Z AD DĚKUJI.