Příběh pana Josefa

Třetí příběh do mozaiky životních osudů klientů Odlehčovací služby v Rožnově pod Radhoštěm.

Pan Václav se zotavil po mozkové příhodě

Od příhody v únoru do zahájení poskytování služby v dubnu byl v péči rodiny a pomalu se zotavoval. Nedokázal si sám sednout, chodit, najíst se, nemluvil.

S kolegyní, sociální pracovnicí, jsme zahájili pohybovou aktivizaci. Nejdříve masážemi, uvolňujícími ztuhlé svalové partie a metodou pasivních pohybů, při které jsme klientovými končetinami pohybovaly samy.

Postupně se objevila nejdříve schopnost vstát k chodítku, později udělat s ním pár kroků. Po zhruba šesti týdnech pilné práce pan Václav znovu chodil, bez chodítka, pouze s holí. Sám se najedl a pomoc potřeboval nakonec pouze s některými úkony oblékání a sprchou.

Také začal mluvit. První věta, kterou mi s obrovskou námahou řekl, byla: "Já jsem se v životě málo smál."

Dnes je opět hlavou fungujícího hospodářství a jak říká rodina, prohání všechny kolem.

V životě je potřeba umět se smát.

Úsměv na tváři těch nejkřehčích seniorů můžeme vykouzlit my všichni. Vlastním úsměvem, objetím, darováním...

Darujme chvíle, které mohou senioři trávit doma. Protože DOMA JE DOMA.  

My v odlehčovací službě věříme v dobré konce.

Pokud se stav klienta v naší péči zlepši natolik, že ji již nepotřebuje nebo potřebuje v rozsahu, který je výrazně menší, je to šťastný konec. Pokud klient naopak postupně spěje k životnímu konci, umíme jej a jeho příbuzné na této cestě doprovázet. Věříme, že dobrý konec je důstojným vyústěním životního příběhu. A věříme také, že vědomí dobrého konce blízkého člověka mírní bolest lidí, kteří tu po něm zůstanou.