Aleluja! Slavíme Velikonoce, svátky jara, svátky nového života.

Křesťané si připomínají příběh Ježíše, který zemřel, byl uložen do hrobu a třetího dne vstal z mrtvých. Jedná se vlastně o příběh s happy endem. Přesto se Ježíš jen tak neoklepal a nežil dál jako dříve. Vždycky mi přišlo neskutečně hluboké, že Ježíš po svém zmrtvýchvstání není stejný. Má totiž na sobě mnohé rány, rány od křižování. Díky těmto ranám ho poznává Tomáš, díky těmto ranám ho poznáváme i my. No, vlastně ne vždycky.

Velikonoce nám znovu připomínají, že Ježíše potkáváme v ranách - svých i lidi kolem nás. V ranách lidí osamělých, nemocných, bez domova, v lidech závislých, s jinou vztahovou orientací, stigmatizovaných pro svou jinakost. Právě v lidech, se kterými se jako chariťáci denně setkáváme. Díky našemu pohlazení, povzbuzení, podpoře, mohou být jejich rány ošetřeny a proměněny k novému životu.
Přeji nám vnímavé oči, abychom viděli velikonoční zázraky vzkříšení i kolem sebe.

Tereza Olejníková, pastorační asistent