Dušičky

Léto máme za sebou, a i začátek školního roku se přehoupl velmi rychle. Sluníčka je méně a kolem nás se stromy barví do pestrých barev podzimu. Začátek listopadu je také spojený se dvěma křesťanskými svátky. 1. listopadu slavíme Svátek všech svatých. Těch, kteří byli církví kanonizováni, i takových, o kterých si jen lidé vyprávějí mezi sebou. Na tento den pak navazuje Vzpomínka na všechny věrné zemřelé neboli Dušičky. Oba tyto svátky měli svou obdobu již v předkřesťanské historii. Lidé věřili, že v noci z 31. října na 1. listopadu se prolíná svět živých se světem mrtvých. Zvyk vyřezávat lucerny z dýní je vynálezem skotských Keltů, kteří je rozsvěcovali v oknech a na zápražích, na ochranu obydlí nebo také jejich světlo mělo sloužit pro zbloudilé duše zemřelých. Lidé se v tento den strojili do masek a líčili si tváře. Halloween se tomuto svátku začalo říkat až v Americe, kde se tato tradice rozšířila díky skotským a irským emigrantům.

Zatím, co pohanské tradice flirtují se smrtí předků v rozverném duchu, křesťanský svátek Dušičky předky pietně uctívá. Je to svátek, který nás přivádí ke vzpomínkám, k poděkování a modlitbám za jejich duše. Péče o hroby našich blízkých, jejich výzdoba či rozsvěcení svící nejsou jen estetickou záležitostí, ale nesou v sobě ukrytou symboliku víry ve Vzkříšení. Nejtypičtější květinou, která se objevuje na hrobech, je Chryzantéma neboli Listopadka či Dušička. Kromě praktické stránky, že kvete až do prvních mrazů, symbolizuje také ochranu proti zlu a špatným silám. Květiny by neměly být umělé, pouze živé. Zelené větve břečťanu a jiných stálezelených větviček ukazují na věčný život, stejně jako věnec - kruh obsahující začátek i konec, nikdy nekončící koloběh života a smrti. Zapálené svíčky na hrobech znamenají, že na zemřelé vzpomínáme jako na ty, kteří jsou u Boha živí.

Jsme nejvíce ateistický národ v Evropě, k oficiálním náboženstvím se hlásí jen 30% obyvatel, avšak o Dušičkách jako národ bezvěrců rozhodně nepůsobíme, slavíme všichni. O místa posledního odpočinku svých blízkých se staráme s velkou pečlivostí. Leží tam ti, které jsme milovali, a tak veškeré zametání, umývání a zdobení je vlastně projevem lásky. Na Dušičky nemusíme pohlížet jen jako na „smutný den vzpomínání“, ale může to být příležitost k setkání s blízkou i vzdálenou rodinou, která se sejde u hrobu svých předků. Může to být příležitost prohlížet si staré fotografie, vyprávět si příběhy našich rodin nebo třeba vytvořit rodokmen.

Na zesnulé vzpomínáme i v kostelích. Katolická církev zná tradici zádušních mší, o níž můžeme duchovního požádat kdykoliv, tedy i mnoho let po smrti některého z našich blízkých.

Charita Valašské Meziříčí každoročně vzpomíná na ty, kteří zemřeli osamoceni, bez rodiny a zázemí, často ve špatných a nedůstojných podmínkách. I letos proběhne mše za zemřelé lidi bez domova ve čtvrtek 3. listopadu od 16:00 hodin v kostele sv. Jakuba v Krásně, kde můžete přijít uctít jejich památku, zavzpomínat, zapálit svíčku nebo se pomodlit.

(Srov. Vánoční Tradinář, ČT Naše tradice – Dušičky)

Přeji vám krásné podzimní dny

Kateřina Kolajová, pastorační asistent