Slavnost Zjevení Páně - Tři králové

Tři králové vyrazí do ulic našeho děkanátu v pátek 6. ledna a v sobotu 7. ledna. Dnes, stejně jako kdysi, přinesou lidem Boží požehnání a poselství milosrdné lásky. Přitom poprosí o příspěvek na pomoc nemocným, handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším sociálně potřebným lidem.
Navážou tak na starodávné lidové zvyky, jež provázely Svátek Zjevení Páně (lidově Tří králů) po dlouhá staletí. Tradice koledování byla v novodobé historii obnovena v roce 2000, kdy koledníci v olomoucké arcidiecézi vyšli do ulic poprvé. Iniciátorem byl tehdy moravský metropolita arcibiskup Jan Graubner. Následující rok byla pro velký úspěch sbírka zorganizována na celém území naší republiky.

A kde má Tříkrálová sbírka své kořeny?

Svátek Zjevení Páně (lidově Tří králů) má svůj původ ve 3. století z Alexandrie. Slavení svátku připomíná události, při nichž se výrazně projevila božská podstata Ježíše Krista: Ježíšovo narození v Betlémě provázené adorací mudrců z Východu, jeho křest v Jordánu a přeměnu vody ve víno jakožto první Ježíšův zázrak v Káni Galilejské. Oslava Zjevení Páně se rozšířila především v prostředí východní církve, kde se stala původním svátkem Kristova narození. Od 4. století západní církev při oslavování svátku připomínala příchod a klanění se mudrců, co by prvních zvěstovatelů Ježíšova narození. Počet mudrců není v Novém zákoně uveden, ale ustálil se na třech, pravděpodobně kvůli zmínce o třech symbolických darech: zlatu co by symbol královské moci, kadidlu jako výrazu Kristova božství a myrze představující Ježíšovo lidství.

Od 9. století se množí zmínky jmen Kašpar, Melichar a Baltazar. Další životní příběhy tří králů známe jenom z legend. Apoštol Tomáš je údajně vysvětil na biskupy. Po mnoha letech úspěšného misionářského působení zemřeli několik dní po sobě. Podle legendy byli také pohřbeni ve společném hrobě. Rozmach kultu uctívání svatých tří králů je připisován k roku 1164, kdy byly převezeny jejich údajné relikvie z Milána do Kolína nad Rýnem. Město Kolín se pro středověk stalo nejvýznamnějším západoevropským poutním místem – jediným církevně uznaným centrem uctívání kultu Tří králů. (Mimo toto město nebyl kult Tří králů coby svatých nikdy oficiálně uznán.)

V lidovém prostředí se Tři králové těšili zvláštní úctě jako ochránci proti zlým silám, špatnému počasí, nemocím dobytka i lidí a také patroni cestujících.

S připomínkou Kristova křtu souvisí obřad svěcení vody. U církví východního ritu kněží světí vodu přímo v potocích a řekách na rozdíl od církve římskokatolické, kde věřící nesou vodu s sebou do prostor kostela. K svátku se pojilo i žehnání křídy, svící, vavřínu, kadidlových zrn, soli a síry. Svěceniny ze mše svaté měly celou škálu využití při tříkrálových obchůzkách. Obřady vykuřování, vykrápění a psaní požehnanou křídou oddalovalo všechno zlé od domu a hospodářství. V lidovém prostředí se však toto často zneužívalo a nabylo odlišného významu a funkce, než byla oficiální církevní interpretace. Do lidského chápání se promítaly představy o magické moci požehnané křídy a ostatních svěcenin. Jejich úloha se ukazovala převážně v agrárním prostředí např. za účelem hojnosti úrody či lepší snůšky vajec.

Svátek provázely tříkrálové obchůzky provázené zpěvem a dramatickými výstupy spojující vánoční pastýřské hry s klaněním Tří králů, návštěvou u krále Heroda i výjevy vraždění Mláďátek betlémských.

Dnešní podoba koledování v naši zemi sice navazuje na lidové zvyky, ale pohled lidí otvírajících své domovy je jiný. Radost z toho, že darovali, ve většině případů převyšuje jakékoli lidové zvyklosti a magické úkony.

Co se po tisíciletí nemění, je samotná podstata svátku Zjevení Páně.

„Bůh svou slávu zjevuje zcela jinak, než bychom čekali a snad i vyžadovali. Bůh se nezjevuje ohromováním veřejnosti! Na Boží slávě se nic nemění, jestli ji poznává najednou pět lidí, nebo pět miliónů. Člověk Boží slávou totiž může být osloven jen jako jedinec, ne jako dav. Bůh jde u všech důležitých věcí od člověka k člověku, od jednoho lidského srdce k druhému.“ (Aleš Opatrný)

Text zveřejněný se svolením Marie Hruškovské, koordinátorky sbírky ve Valašské Bystřici