Lidský kořen ekologické krize / Laudato si´

Popisovat příznaky ekologické krize je k ničemu, pokud nevezmeme v úvahu její lidský kořen. Proto se papež František v této kapitole soustředí na převládající technokratické paradigma v naší společnosti, tedy vzorec myšlení, který zdůrazňuje funkční a efektivní uskutečňování společenských cílů bez ohledu na sociální a kulturní potřeby lidí.

Je správné mít radost z pokroku, protože věda a technika jsou obdivuhodným produktem lidské kreativity, která je darem Božím. Technika vyřešila nesčetné nedostatky, které sužovaly a omezovaly lidskou bytost. Pokroku, který byl dosažen zejména v medicíně, strojírenství a v komunikaci není možné si nevážit a neděkovat za něj. Nemůžeme však popřít, že nukleární energie, biotechnologie, informatika, poznání našeho DNA a další dovednosti, které jsme získali, nám nabízejí ohromnou moc a nic nezaručuje, že ji použijeme dobře. Zejména vezmeme-li v úvahu způsob, jak s ní až dosud nakládáme. Stačí připomenout atomové bomby či technologie použité totalitními režimy (nacismus, komunismus) při likvidaci milionu lidí. Moderní člověk totiž není vychován ke správnému užívání moci, protože obrovský rozmach techniky nešel ruku v ruce s rozvojem člověka v jeho odpovědnosti, vědomí hodnot a ve svědomí. Je tedy vystaven své vlastní moci, která stále roste, aniž by měla nástroj k její kontrole. Má sice k dispozici nějaké povrchní mechanismy, ale náležitě solidní etika, kultura a spiritualita, která by mu skutečně kladla meze a udržovala ho v rámci jasnozřivého sebeovládání, mu chybí.

Člověk již není schopen vidět své místo jako Božího spolupracovníka na díle stvoření, ale staví se na místo Boha. Staví-li člověk do středu sám sebe a dává absolutní prioritu svým podružným zájmům, všechno ostatní se stává relativním. Pokud neexistují objektivní pravdy, ani stabilní principy kromě uspokojování vlastních tužeb, jaké hranice může mít obchodování s lidmi, organizovaný zločin, obchod s drogami, obchod s kůží ohrožených živočichů nebo obchod s „krvavými diamanty“. Není to tatáž relativistická logika, která ospravedlňuje získávání orgánů od chudých za účelem jejich odprodeje nebo jejich využití k experimentům anebo odhazování dětí, protože nevyhovují přání jejich rodičů. Je to tatáž logika „použij a vyhoď“, která vyrábí množství odpadu jenom kvůli nezřízené touze konzumovat více, než kolik je skutečně třeba. Nelze si tedy myslet, že politická rozhodnutí či zákony zabrání jednání, které poškozuje životní prostředí. Jestliže není uznávaná žádná objektivní pravda, budou zákony pojímány jenom jako svévolné příkazy, popř. překážky, kterým je třeba se vyhnout. Technika oddělená od etiky bude stěží schopna sama omezit svoji moc. 

V některých kruzích se prohlašuje, že nynější ekonomie a technika vyřeší problémy životního prostředí, stejně tak jako problémy hladu a bídy ve světě vyřeší jednoduše růstem trhu. Nejedná se ovšem o pouhé teorie, ale o skutečnost, která je přítomna ve faktickém ekonomickém vývoji. Nehledíme na rozumnou míru výroby, lepší přerozdělování bohatství, odpovědnou péči o životní prostředí nebo budoucí práva generací, sledujeme jediný cíl: maximalizovat zisky.  Trh sám však nezaručuje celistvý lidský rozvoj a společenské začlenění. Věda, která chce řešit velké otázky, musí nezbytně brát zřetel na vše, co přineslo poznání v jiných oblastech vědění, a to včetně filozofie a sociální etiky. Ekologickou kulturu však nelze redukovat pouze na řadu dílčích odpovědí na problémy, které vyvstávají v souvislosti se zhoršováním životního prostředí, s vyčerpáním přírodních zdrojů a se znečištěním. Má nabízet jiný pohled, myšlení, výchovný program, životní styl a spiritualitu.

Mgr. Kateřina Kolajová, pastorační asistent