Jeden den zdravotní sestry Domácí zdravotní a paliativní péče

Jak vypadá typický den zdravotní sestry v naší Charitě?
Přiblíží vám ho Kateřina Kolářová, vrchní sestra Domácí zdravotní a paliativní péče, která zajišťuje odbornou zdravotní péči v domácím prostředí pacientů na území Rožnova pod Radhoštěm a blízkého okolí.

Byla jsem požádána popsat jeden den práce zdravotní sestry v domácí péči. Úkol je to poměrně složitý, protože den je velmi dlouhý a klasická pracovní doba nestačí... :-).

Pracovní den začíná už odpoledne den předchozí, jelikož je nutné nachystat seznam pacientů, určit pořadí dle jednotlivých výkonů, popřípadě najít na „mapách“, do kterých končin se máme vydat. Samotný pracovní den se odvíjí od kvality a délky spánku v noci, podle toho si ráno nastavím úsměv č. 1,  č. 2 nebo „nic neříkající škleb“.

Následuje ranní káva s kolegyněmi a první ranní telefonáty pacientů či rodinných příslušníků, aby se ujistili, že „nespíme“. Po vyřízení ranní administrativy si pověsím brašnu se zdravotním materiálem na rameno, do ruky vezmu boxy s léky, do druhé ruky infuzní stojan, dveře otevírám nohou a s chutí do práce. Samozřejmě plná energie, vyrážím vstříc novým výzvám. Začínám s aplikací ranních inzulínů, kde si připadám úplně zbytečná s opakovanými edukacemi o dodržování dietních zásad :-(, „vždyť té čokolády byl jen kousek, sestřičko“!

Pokračuji odběrem krve u paní, která ač je informována, že má být lačná, musela posnídat, měla zkrátka hlad. Pak je nutno vyběhnout 60 schodů cestou do laboratoře a odevzdat odběr, někdy je tento sportovní výkon během dne nutno zopakovat vícekrát - místo večerního aerobiku dobrý. Pokračuju několika převazy u pacientů s rozlišnými defekty – bércové vředy, pooperační rány, proleženiny. Základem dobré spolupráce s pacientem je kvalitní rozhovor – co budeme ten den vařit, kolik vajec snáší slepice, kolik je vody v Bečvě :-).

Další pacient je po mozkové příhodě, zde provádíme rehabilitační cvičení. Častými pacienty jsou na rehabilitaci starší lidé po pádech v domácím prostředí, následných zlomeninách, rozvoji imobility. Ale máme i mladé pacienty po úrazech, zde je nutná komunikační dovednost – správně je namotivovat. Často s lidmi při cvičení zpívám, přináší to radost mě a odvádím pozornost od bolesti při cvičení.

Tento den ukončuji aplikaci infúze u paní, která umírá doma, v kruhu své rodiny. Tyto návštěvy jsou náročné jak emočně, tak časově. Tady přechází můj úsměv z č. 1 na č. 2. Za roky práce ve zdravotnictví si troufám říct, má být profesionalita na 1. místě, ale často dosedám za volant a slzy mně kapou na kalhoty. Ale tak je to správně, emoce musí ven. Tak nás to učili :-).

Při každém z těchto výkonů mě zvoní v kapse telefon a řeším buď komplikace nebo příjem jiného pacienta. Na „základnu“ se vracím kolem 13 hodiny, kdy si na 15 minut „hodím nožky na výložky“, vypiju kávu, proberu s kolektivem „novinky“ a jdu zpracovávat administrativu. Bohužel nároky od pojišťoven a všech ostatních kontrolních subjektů jsou tak vysoké, že nám „papírování“ zabírá půl pracovní doby. Tady už ztrácím úsměv č. 2 a přecházím na „vyčerpaný škleb“.

Představa, že se musím doma ještě učit na zkoušky, které je nutné mít v rámci celoživotního vzdělávání zdravotníků, mně vhání do žil lehkou nervozitu. Ale pak si vzpomenu na vzorek Rulandy šedé, které doma čeká v lednici a chmury jsou zažehnány.

Práce sestry není jednoduchá, ale co dnes jednoduché je ???

Svou profesi bych neměnila a děkuji Pánu Bohu, že mně dal zdraví, mozek, empatii a trochu smyslu pro humor.

Kateřina Kolářová