„Jeden den v Odlehčovací službě“

Všechny sociální služby jsou založeny na stejném principu - pomáhat druhým a podporovat je. Při konkrétním poskytování však již můžeme vidět specifika dané služby, které si člověk ani neumí představit.
Pojďte a poznejte blíže kouzlo i náročnost jednotlivých profesí...

6:45. Vyjíždím z domu. Jsou dovolené a my dnes „hrajeme ve třech.“ Dnešní den bude pro mne spíše o práci v terénu, než o práci vedoucí.

Jedu tedy svou domovskou obcí, Horní Bečvou, o kousek výš k prvním klientům. Jsou to manželé, senioři. Paní je na tom lépe, chodí s pomocí francouzských holí, takže se alespoň přes den dostane na WC nebo do kuchyně, ale o mnoho více toho zatím sama nezvládne. Pán je ležící a potřebuje pomoci se vším, s přebalením, mytím, převlékáním, jídlem. S oběma je třeba projít ranní hygienou, snídaní a rozpohybováním. Věnuji se jim oběma střídavě tak, aby práce běžela plynule a oba měli pocit, že je jim věnována pozornost. Pro tuto paní cvičení znamená postupně rozšiřující se repertoár činností, které může vykonávat samostatně a zároveň větší bezpečnost samostatného pohybu, aby nedošlo k dalšímu pádu. Ten první znamenal klasickou zlomeninu krčku stehenní kosti. Touto činností moje návštěva končí, později přijede kolegyně na polední péči, ale to je již jiná kapitola. Celá ranní návštěva je tanec trvající bezmála 2 hodiny a tak mám pro tuto chvíli dost. U auta se sama trochu protáhnu a celkem svižně mířím na Dolní Bečvu k další paní.

Je to také seniorka, která již téměř nevidí. Když má dobrý den, je hovorná, velmi bystrá, jasně myslí a vyjadřuje se, má smysl pro lehký ironický humor a je radost s ní konverzovat. Je to takový příjemný inteligentní slovní šerm. Když na ní padnou, jak říkám, její smutky, je hodně skleslá a tak je třeba chmury rozfoukat hovorem místy vážným a místy humorným, věci nezlehčovat, ale zároveň je nepřeceňovat, dát jim realistický kontext a snažit se jí dodat optimističtější pohled na vlastní existenci. To vše na pozadí běžných úkonů ranní hygieny, výběru šatů a oblékání, přípravy snídaně. S paní také cvičím, kromě prevence případného pádu tu cvičení funguje jako revitalizující prvek, který zlepšuje náladu a mírní její výkyvy. Ráno s touto paní trvá něco přes hodinu.

Když dorazím kolem 10:30 do práce, mám za sebou perné dopoledne a před sebou alespoň krátký pohled do mailu, utřídění věcí na ty co hoří, co snesou odklad a ty, co vypouštím. Krátká pauza s agendou ranních klientů. Už jsem si zvykla na to, že některé dny prostě jím nad papíry nebo u počítače.

Kolem 11 hodin vyjíždím znovu na další dvě návštěvy, zaberou mi zhruba dvě hodiny. Po 13 se vracím a věnuji se své práci vedoucí. Postupně přijíždějí obě kolegyně z terénu a spolu probíráme klienty. Sdělujeme si změny a pozorování a snažíme se přizpůsobit průběh služby měnícím se okolnostem a stavu klientů. Také se bavíme jen tak, děláme si trochu legraci a smějeme se nebo se jinak snažíme ventilovat nastřádané napětí a únavu. Prostě než se vydáme domů, trochu relaxovat. Ve tři se pomalu rozcházíme, v práci zůstává ta, co má odpolední služby, jako já včera.

Večer sedím na verandě se svým mužem a náprstkem koňaku. Dívám se, jak slunce barví stěnu lesa naproti mně na oranžovo. Přemýšlím nad tím, zda někomu mohu opravdu nějak pomoci, zda to, co dělám k něčemu je. A říkám si, že tohle opravdu neposoudím, ale že jsem ten den dělala věci nejlépe, jak jsem v danou chvíli uměla a mohla. Takže je to OK a je čas jít spát. Zítra je nový den.

Bc. Anna Žáčko, vedoucí služby