Představujeme zakladatele Charit v našem regionu

Poslední zářijovou neděli jsme oslavili třicetileté charitní výročí. Dovolte nám představit ty, kteří stáli u zrodu charitního díla v Rožnově p. R., ve Valašské Bystřici a ve Valašském Meziříčí a nahlédnout do jeho počátků.

Zdeňka Machová (ve funkci ředitelky v letech 1991–1996)

Zakladatelkou a první ředitelkou Farní charity Rožnov p. R. se stala Zdeňka Machová, která se narodila roku 1945. Absolvovala Textilní průmyslovou školu v Jihlavě a dlouhá léta pracovala v Loaně Rožnov podRadhoštěm. Vyrůstala v rodině, kde pomáhat potřebným bylo samozřejmou součástí života. A tak, když na začátku 90. let 20. stol. začaly vznikat místní Charity, uvítala možnost pomáhat druhým a přijala nabídku duchovního správce rožnovské farnosti P. Františka Petrika podílet se na charitním díle.

Z původních dobrovolníků se stali zaměstnanci, kteří nejprve poskytovali pečovatelskou službu, k ní se záhy připojila i služba ošetřovatelská. Při poskytování služeb se především kladl důraz na lidství a duchovní stránku každého člověka, což byly hodnoty, které paní Machová do své práce vkládala a ke kterým vedla i své kolegy. 

Organizovala sbírky použitého oblečení, dále založila tradici každoroční poutě na Svatý Hostýn pro seniory a občany s omezenou pohyblivostí z Rožnova a okolí. Tato tradice v pozměněné podobě trvá dodnes. Je také zakladatelkou charitní knihovny s převážně duchovní tématikou, která je v současné době umístěna na faře v Rožnově p. Radhoštěm.

Anna Majerová (ve funkci ředitelky Charity Valašská Bystřice v letech 1992–1997)

Narodila se v roce 1927 v Malé Bystřici a pocházela ze skromných rodinných poměrů. Absolvovala povinnou školní docházku a během války strávila léta dospívání na službě. Ve dvaceti letech se stala ošetřovatelkou v Okresní charitě ve Valašském Meziříčí, kde pracovala až do jejího zrušení minulým režimem. Začátkem padesátých let nastoupila jako zdravotní sestra v Rajnochovicích a při zaměstnání si doplňovala zdravotnické vzdělání v nedaleké Kroměříži. Praxi absolvovala v Brně v nemocnici U milosrdných bratří. Po dokončení
studií získala místo zdravotní sestry v obvodu Valašská Bystřice. V těžkých podmínkách rozlehlého
horského terénu nezůstala svým pacientům nic dlužna. Snaha získat nové poznatky a vědomosti ji nenechala lhostejnou k žádnému semináři a školení. Ve svém zaměstnání byla skromná, ale houževnatá zdravotnice s dobrosrdečným vztahem k nemocným a veselou myslí.

S nástupem důchodového věku se její entuziasmus pro službu lidem stupňoval. S radostí navštěvovala slabé, nemocné a laskavě se o ně starala. Jako zdravotník byla přesvědčena, že je třeba pečovat nejen o tělo, ale i o zdraví duše. Možná právě z této myšlenky vzešel nápad založit ve Valašské Bystřici charitní dům. Žena, která neměla daleko od slov k činům, se usilovně snažila tuto výzvu naplnit. Kolem sebe soustředila skupinu ochotných lidí, kteří sdíleli její nadšení a byli jí ku pomoci. V mnohých situacích a aktivitách nenacházela podporu a porozumění ani u své nejbližší rodiny. Přesto se sny staly skutečností. Po měsících úsilí a snahy byl v roce 1992 pod jejím vedením uveden do provozu Dům pokojného stáří ve Valašské Bystřici.

Libuše Furmánková (ve funkci ředitelky v letech 1992–2001)

Farní charita Valašské Meziříčí nevznikla cíleně. V roce 1990 vypukla válka v bývalé Jugoslávii a dobrovolníci naší farnosti chtěli pomocí obyvatelům této země alespoň tím, že začali se sběrem šatstva, potravin a finančních prostředků a dopravovali to přímo do postižených oblastí. V té době působil v naší farnosti P. Jan Valenta a ten měl velké přání, aby v naší farnosti vznikla „charita“, protože v Rožnově pod Radhoštěm
a ve Vsetíně už byla ustanovena.

Po různých peripetiích v červenci 1992 Farní charita Valašské Meziříčí byla ustanovena. Sídlila na farním úřadě. Majetek předválečné charity a z doby před 1948 byl státem zabaven a přidělen jiným a na restituce už bylo pozdě.

Z Arcidiecézní charity Olomouc jsme byli stále motivováni k založení Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby. To znamenalo zajistit pracovní prostory, personál (především schopnou vrchní sestru), finanční prostředky na vybavení pracoviště a provoz, a také pevnou víru, že obstojíme, protože v té době už byla založena Diakonie.

Na Městském úřadě ve Valašském Meziříčí nám pan starosta Linhart Coufal upřímně řekl, že podpořili vznik Diakonie a nyní pro nás žádné finance nebudou. Podobně jsme dopadli i na Okresním úřadě ve Vsetíně, kde nám bylo konstatováno, že nemůžeme od Okresního úřadu nic dostat, protože se neplánuje žádné navýšení těchto služeb. Pokud by nám přidělili nějaké finanční prostředky, bylo by nutné stávajícím organizacím v sociálním sektoru ubrat a to by ohrozilo jejich provoz. A při tom byl náš rozpočet na rok 1996 330 tisíc korun a na rok 1997 víc jak 600 tisíc Kč.

„CHOPS“ začala pracovat v říjnu 1996, tehdy nám byl umožněn pronájem potřebných prostor v objektu na ulici J. K. Tyla.

Pomohla nám firma Posád, která pro dopravu ke klientům zakoupila starou škodovku a zajistila
její servis. Prostřednictvím p. Ladislava Haikera nám byla nakloněna Deza, a. s. Diecézní charita Olomouc nám do začátku věnovala 22 000 Kč. Většinu financí si však musela zajistit samotná CHOPS, z hrazených služeb za péči o klienty. Naše důvěra v Boží pomoc nás samotné a také všechny ostatní nezklamala: dařilo se získávat
klienty a jejich ošetřující lékaře a „CHOPS“ fungovala díky Bohu.

I když začátky byly těžké, přežili jsme, a po dvou letech jsme přesvědčili Okresní úřad natolik, že nám začali finančně přispívat. A jak už to bývá, když se lépe daří, tak se přemýšlí, jak a komu je ještě potřeba pomoci. Tak začalo vznikat „Zeferino“ a později projekt na pomoc matkám s dětmi, které se dostaly do těžké životní situace.