Představujeme ředitelku Charity Valašská Bystřice

Činnost Charity Valašská Bystřice byla zahájena 20. ledna 1992 především díky nadšení několika dobrovolníků a pomoci P. Antonína Štefka, faráře místní farnosti. Ředitelkou byla zvolena paní Anna Majerová. V tomto příspěvku Vám nabídneme vzpomínku manžela Pavly Stavinohové, která převzala funkci ředitelky Charity Valašská Bystřice po paní Anně Majerové.

Mgr. Pavla Stavinohová (ve funkci ředitelky v letech 1998–2010)

Příběh milosrdné lásky pohledem jejího manžela

Jsme děti Boží, ráda říkávala dětem v hodinách katechezí a na letních táborech. Ano, její služba bližním začala již mnohem dříve než službou ředitelky Charity ve Valašské Bystřici.

Tak tedy popořádku.

V roce 1990 se nám narodila nejmladší dcera Veronika, naše pátá holka během deseti let. Pavlínka v té době a myslím si, že již mnohem dříve, snila o práci, nebo snad lépe řečeno, o naplnění  života tvořivou a smysluplnou činnosti. Byla již vyčerpána neustálou stereotypní činnosti okolo rodiny, však to maminky dobře znají…

Období po roce 1989 je poznamenáno převratnými událostmi a změnami v politickém i občanském životě. Nabízí se možnosti angažovat se v nových profesích, které se pozvolna začínají profilovat i ve školství. Je postupně zaváděno vyučování náboženství ve školách i na farách. Tak se také stalo, že nás navštívil náš pan farář, otec Antonín Štefek, a nabídl Pavle vyučování náboženství v naší farnosti. Pod jeho záštitou mohla začít vyučovat, ale s podmínkou absolvování katechetického kurzu v Olomouci. Pavla tuto nabídku bez váhání přijala. To byly však pouze první začátky. Postupně se zvyšovaly požadavky na kvalitu vyučujících a bylo nutné přejít na magisterské studium. V letech 1991 byla Pavla přijata na dálkové magisterské studium oboru Křesťanská výchova a v r. 1996 získala akademický titul Mgr. V letech jejího studia při pěti dětech a to převážně po večerech, vzpomínám na situace, kdy jsem se vracel z montáží v pozdních hodinách a Pavla, zavalena skripty a všemožnými knihami usnula a byla překvapená, že je již tak pozdě…. Její úsilí bylo však nezměrné, vystudovala s „červeným diplomem“.

Byla velmi oblíbená učitelka, děti ji říkali „ teto Pavlo“  a měli jí moc rády. 18 roků pořádala tábory pro školní děti a její příprava komponovaných programů zabrala mnoho týdnů.

A jak to v životě bývá, náhoda přeje připraveným!

Vzpomínám si, jak nás navštívila paní Barabášová, která také jezdila s dětmi na tábory vařit. V té době pracovala také v radě Charity a sdělila Pavle, že se hledá nový ředitel Charity, protože dosavadní a zakládající ředitelka, paní Anna Majerová již bude končit.  Pavla velmi váhala, neměla zkušenosti v tomto oboru. Mnoho hodin jsme kvůli tomu prodiskutovali, ale výzva to byla veliká.  Je nutno poznamenat, že svá rozhodnutí uskutečňovala vždy po zralé úvaze a po konzultaci s duchovním poradcem. Mnoho let jsme navštěvovali P. Antonína Štefka, který jí byl oporou v rozhodování.

Od 1. ledna 1998 byla jmenována ředitelkou Charity ve Valašské Bystřici. Současně však také vyučovala náboženství ve farnosti i v okolních farnostech dle svých možností. Od počátku v r. 2000 organizovala tříkrálové sbírky, byla u zrodu mnoha projektů Charity ve Valašské Bystřici i v Rožnově pod Radhoštěm. Za naprosto vyčerpávajícího úsilí se jí podařilo připravit stavbu charitního domu – Centra služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením v Rožnově pod Radhoštěm a také přístavbu Charitního domu ve Valašské Bystřici. V posledních letech však již Pavla trpěla zrádnou nemocí a vyčerpáním. Mnoho energie ji vzala organizační restrukturalizace Charity. Jednalo se o změnu řízení a centralizaci řízení Charity do děkanátních center. Pavla byla pověřená otcem arcibiskupem Janem Graubnerem k převzetí řízení Charity Valašské Meziříčí od ledna 2011.

V době probíhajících organizačních změn v Charitě však Pavla utrpěla těžký úraz a jeho následkem se projevila skrytá nemoc, které 5. listopadu 2010 podlehla.

Je 9. listopad 2010, nezměrný zástup smutečních hostů se ubírá na místo posledního odpočinku naší maminky. Holky se drží za ruce a ptají se jedná druhé: Myslíš, že naše maminka je svatá? Myslím, že ano, shodují se…

S láskou vzpomíná Jaroslav Stavinoha, manžel