Představujeme ředitelku Farní charity Valašské Meziříčí
- 20. října 2022 6:00
Vznik Charity Valašské Meziříčí se datuje 31. 7. 1992. U jejího zrodu stála paní Libuše Furmánková, která se
Postu ředitelky po paní Furmánkové se ujala Zdislava Odstrčilová, jejíž vzpomínku na působení v Charitě vám přinášíme v tomto příspěvku.
Mgr. Zdislava Odstrčilová (ve funkci ředitelky v letech 2001–2011)
V září roku 2001 jsem se stala ředitelkou Farní charity Valašské Meziříčí. Pro všechny včetně mě to bylo naprosto nečekané. V té době jsem byla už dvanáctým rokem na rodičovské dovolené a nejmladší syn měl teprve tři roky. Ještě jsem neplánovala návrat do práce, vlastně ani nebylo kam, protože nejstarší syn se mi narodil ještě na vysoké škole, kde jsem tehdy studovala obor matematická analýza. Spíše jsem se rozkoukávala a přemýšlela, co by mě vlastně naplňovalo a kde bych byla užitečná. Proto, když přišla nabídka vést místní Charitu, neváhala jsem ani na okamžik a nabídku přijala.
Začátky byly velmi těžké. Byla jsem bez jakýchkoliv pracovních zkušeností, nevěděla nic o řízení lidí ani o sociální práci. V tu dobu Charita byla ještě v začátcích. Provozovala maličkou ošetřovatelskou a pečovatelskou službu, školku pro romské děti, chráněné dílny a azylový dům pro matky s dětmi. Neexistoval zákon, který by fungování sociálních služeb upravoval, a zoufale nám scházely finance na provoz. Zato ale Charita měla tým nadšených a odhodlaných lidí, kteří tyto služby klientům poskytovali a o které jsem se mohla opřít. A tak začalo dlouhé období, kdy jsem se učila vést a zároveň naslouchat, vyjednávat s politiky, přesvědčovat je o užitečnosti naší práce, přinášet nápady a psát projekty, shánět peníze, ale i rozjíždět další služby. Mým přáním a vlastně i cílem bylo vytvořit z Farní charity (později jen Charity) dobrou značku s kvalitně poskytovanými sociálními i nesociálními službami a se stabilním financováním, ale také být atraktivním zaměstnavatelem nejen pro věřící, ale i nevěřící lidi, a pro vzdělané mladé lidi, protože obor sociální práce se po revoluci teprve rozjížděl. Zkrátka jsem chtěla, aby naše Charita byla vnímaná jako jeden z nejlepších poskytovatelů služeb v regionu.
Nebylo to lehké, ale moc ráda na tu dobu vzpomínám. Naučila jsem se mnohému, mnohé se podařilo a mnohé naopak ne. Postupně jsme se stali respektovaným poskytovatelem sociálních služeb v regionu s přesahem do oblastí, kdy se lidé dostávají do krizových životních situací v nejrůznějších oblastech světa (pomoc při povodních, zemětřeseních, apod.). Zároveň ale Charita vnímala i výzvy současného světa a snažila se na ně
nějakým způsobem reagovat, ať už to je trvale udržitelný rozvoj, zamezení plýtvání, klimatická změna…
Když jsem odcházela, Charita zaměstnávala více než 60% vysokoškolsky vzdělaných lidí, Město Valašské Meziříčí přispívalo na naši činnost z rozpočtu částkami nesrovnatelně vyššími než města a obce v okolí. Na druhou stranu se nepodařilo udržet na území Valašského Meziříčí Pečovatelskou službu, protože jsme v rámci dobrých vztahů s Diakonií a jakéhosi spravedlivého řešení toto území přepustili právě jí. Tuto službu poskytovala mnohem dříve a v daleko větším rozsahu.
V roce 2011 pak došlo ke sloučení Charity Valašské Meziříčí, Charity Rožnov pod Radhoštěm a Charity Valašské Bystřice v jeden celek. Realizovat toto sloučení bylo ještě mým úkolem, proto jsem chtěla, aby prošlo co nejklidněji s co nejmenšími negativními dopady na fungování služeb i působení všech zaměstnanců. I když se to úplně nepovedlo, je dnes, s odstupem času, Charita Valašské Meziříčí dobrou značkou. Ale to už je jiný příběh, který má právo vyprávět její současný ředitel, který nastoupil po mně a Charitu vede již více než 10 let, pan Jiří Gavenda.
