Čekání na Boha

Kdysi žila jedna zbožná stará paní, která se každý den několik hodin modlila. Jednoho dne při modlitbě uslyšela Boží hlas, který jí oznámil: „Dnes tě přijdu navštívit.“

Dokážete si představit, jaká to pro ni byla pocta a radost. Honem se vrhla do uklízení a leštění, aby všechno bylo, jak se patří. Také bylo zapotřebí připravit vzácnému hostu pohoštění, a tak horečně hnětla těsto a pekla cukroví. Když byla se vším hotova, oblékla si sváteční šaty a netrpělivě vyhlížela Boha.

Po chvíli kdosi zaklepal na dveře. Stará paní spěchala ke dveřím. Ale stála za nimi jen sousedka. Prý by potřebovala špetku soli, protože jí došla. Paní ji okřikla: „Musíš mě s takovou hloupostí zdržovat právě teď? Čekám na Boha. Má tu být každou chvíli. Přijď někdy jindy.“ A zabouchla překvapené sousedce dveře před nosem.

Netrvalo dlouho a opět se ozvalo klepání. Paní se rychle podívala do zrcadla, upravila si vlasy a šaty a spěchala ke dveřím. Kdo to bude? Nějaký chlapec zachumlaný v saku, které mu bylo příliš velké. Prodával levné knoflíky a mýdlo. Stará paní na něj vybuchla: „Já teď čekám na Boha - a na tebe, kluku, nemám čas. Přijď zítra.“ A zavřela před chlapcem dveře.

Za chvíli opět někdo zaklepal. Paní otevřela a uviděla otrhaného a churavého staříka. „Paní, buďte tak laskavá, dejte mi, prosím, aspoň kousek chleba... třeba i tvrdého“, prosil. „To tak! Dejte mi všichni pokoj! Já čekám na Boha. A vy se kliďte od mého prahu!“ řekla rozzlobeně. Chudák se tedy odbelhal o dům dál a stará paní dál netrpělivě čekala na Boha.

Hodiny plynuly a nic se nedělo. Setmělo se, přišla noc, a Bůh nikde. Paní byla hluboce zklamaná. Nakonec si řekla, že už čekat nebude a půjde si lehnout. Kupodivu hned usnula a zdál se jí sen. V tom snu se jí zjevil Bůh. Řekl jí: „Dnes jsem tě třikrát přišel navštívit, a ty jsi mne k sobě ani jednou nepustila.“

Tento příběh Bruna Ferrera je velmi jednoduchý, ale také velmi výstižný. Advent podle latinského slova adventus znamená „ přicházení“ a celé období je časem očekávání a příprav na Vánoce, svátky narození Spasitele, Božího syna. Narodil se v prostém chlévě městečka Betléma a přišel na svět v té nejzranitelnější podobě, podobě lidského dítěte. Úplně jinak, než si tehdejší lidé představovali, stejně jako u oné ženy z příběhu. Přesto jej nalezli pastýři, objevili mudrcové, Anna a Simeon ho poznali v chrámě. Každý ho poznal v tom svém. Také jej však mnozí nepoznali a nepřijali právě proto, že se nevešel do jejich představ.

A tak nám všem přeji, abychom v tom shonu, přípravách, pečeních a nákupech měli srdce otevřená a svobodná a nepropásli ani jedno setkání s Bohem.

Kateřina Kolajová, pastorační asistent