Ocenění „Pracovník roku v sociálních službách pro rok 2018“ získali dva pracovníci Charity Valašské Meziříčí

Naši pracovníci Jana Zuzaňáková, která pracuje v Charitním domě pokojného stáří ve Valašské Bystřici, a Pavel Březovják, který je vedoucím Noclehárny, získali ocenění "Pracovník roku v sociálních službách Zlínského kraje pro rok 2018".

Na základě zveřejněné výzvy bylo na odbor sociálních věcí Zlínského kraje doručeno 23 nominací. Ty následně hodnotila komise, v níž byli přítomni zástupci Zlínského kraje, poskytovatelů sociálních služeb i Asociace poskytovatelů soc. služeb ČR.

Šest osobností, které pracují v sociálních službách, pak ocenil Zlínský kraj při slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil ve zlínské Baťově vile za účasti radní pro sociální záležitosti Michaely Blahové, statutárního náměstka hejtmana Jiřího Sukopa a zástupců měst, kde působí jednotlivé organizace.

Velmi nás těší, že dvě z těchto ocenění získali zaměstnanci naší Charity, a to paní Jana Zuzaňáková a Pavel Březovják. Oba si tuto cenu právem zaslouží.

Jana Zuzaňáková nepatří k lidem, kterých si na první pohled všimnete. Není to leader, který strhne davy na svou stranu. Spíše se může stát, že ji při prvním kontaktu i přehlédnete. Moc toho nenamluví, zato je velmi pracovitá. Navíc svědomitá, spolehlivá a neuvěřitelně praktická. Je to člověk, který si dokáže poradit i ve velmi komplikovaných situacích. V takové chvíli se stává tím leaderem. To, co ostatním připadá komplikované a téměř neřešitelné, to Jana zvládá. Hlavně tehdy, když někdo potřebuje pomoc.  Její ochota věnovat svůj čas člověku v nouzi jde daleko nad rámec pracovních povinností. Vždy k tomu přidá i vlídné slovo, naslouchání, podporu a porozumění. Nebojí se žádné práce., i když to znamená i ztrátu vlastního volného času. Její dobrovolnické hodiny totiž nejdou spočítat, nikdy si je nevykazuje. Tak to prý na vesnici, kde žije, vždycky bylo, že lidé si pomáhali, kde bylo potřeba.

Jak sama říká, vždy přemýšlela, jak může být prospěšná druhým lidem. A to i v době, kdy pracovala v úplně jiném oboru. V mládí se vyučila opravářkou punčoch a pracovala v Loaně Rožnov pod Radhoštěm. Po narození třetího dítěte začala uvažovat, že by se mohla stát dobrovolnicí v nově vznikající Charitě ve Valašské Bystřici. Tato dobrovolnická výpomoc přerostla v normální zaměstnání. Do Charity Valašská Bystřice oficiálně nastoupila v listopadu 1999 a pracuje zde dosud. Jen už se nejmenuje Charita Valašská Bystřice, ale Charita Valašské Meziříčí (ke sloučení obou Charit došlo v roce 2011). Nejprve pracovala jako pečovatelka v terénu. Kdo zná trochu Valašskou Bystřici, dokáže si představit, jak taková práce vypadala. Mnoho samot rozesetých po, v zimě těžko dostupných kopcích, zkrátka valašské samoty zaváté sněhem. V roce 1999 Charita rozhodně nedisponovala spolehlivými čtyřkolkami, které pečovatelky bezpečně dopraví do každé chalupy. V té době se ukázala Janina praktičnost, když to nejde vyjet předem, dá se přece couvat, někde se použije lopata, jinde trochu popela na podsypání. Hlavně se do cíle musí dojet. Čeká tam totiž člověk, který potřebuje pomoc. To bylo a dones je Janino krédo. V terénu Jana vydržela celých šestnáct let, než přišly zdravotní problémy. I ty nakonec nějak překonala, ale do terénu se už nevrátila. Nastoupila do Charitního domova pokojného stáří, který je také ve Valašské Bystřici a v něm pracuje dosud. I tady patří k oporám týmu, i když vleklé zdravotní ji občas zradí i tady. Přesto si nestěžuje a neúnavně a ochotně pokračuje ve své práci. Klienti ji mají rádi a ona je. Rozumí lidskému trápení, umí potěšit i podpořit. Má v úctě starého člověka, váží si jeho moudrosti. Zdaleka nemá na paměti jen fyzické zdraví svých klientů, ví, že neméně důležitá je jejich duševní pohoda nezapomíná ani na jejich duchovní potřeby. Ví, jak se cítí častokrát osamělí, nepotřební nebo plni obav z blížícího se konce a svou trpělivostí, pozorností a vlídným slovem na to dokáže vždy reagovat.

Mužů pracuje v sociální oblasti jako šafránu. Proč tomu tak je? Málo peněz na uživení rodiny, stálý kontakt s lidským trápením, práce v sociálních službách je stále přehlíženou Popelkou, zároveň má mnoho lidí pocit, že to není žádná věda a může ji dělat doslova každý. Opak je však pravdou. Práce je to naopak velmi náročná, chce velkou míru empatie, porozumění pro slabosti člověka, pochopení pro jeho opakované selhávání a lidskou slabost vůbec. Její výsledky pro běžného člověka nejsou na první pohled viditelné, chce to vnímat člověka v kontextu celého jeho života, trpělivě podporovat a pomáhat hledat řešení. A to zkrátka není úplně chlapská doména. Když se tedy nějaký muž v sociálních službách objeví, je vítán s opatrností a obavami, zda tu práci zvládne. Když ale vydrží, je považován doslova za diadém.

Pavel Březovják nastoupil do Charity Valašské Meziříčí v květnu 2002 na výkon náhradní vojenské služby a zůstal v ní dodnes. Do konce roku 2005 pracoval jako údržbář. Od 1. 1. 2006 začal pracovat jako animátor ve službách pro osoby bez přístřeší. Této cílové skupině je prakticky věrný dodnes. Udělal si kurz pracovníka v soc. službách a od 1. 5. 2009 pracuje na noclehárně, v roce 2015 se stal jejím vedoucím. Je pevným bodem této služby i v dobách několika personálních krizí. Pavel je velmi aktivní člověk, zabývá se nejen pomocí lidem bez domova, ale i osvětou veřejnosti, která má vůči této cílové skupině velké předsudky. Je jedním ze spoluorganizátorů Noci venku, která se bude v našem městě konat již potřetí. Podílí se na realizaci mnoha dalších benefičních akcí, namátkou Adventní polévka, Férová snídaně, Ukliďme Česko (zapojuje i klienty služeb pro lidi bez přístřeší), mše. sv za zemřelé klienty služeb, Národní potravinová sbírka, Tříkrálová sbírka, atd.  Je zapojen v komunitním plánování města Val. Meziříčí, je rovněž členem pracovní skupiny pro bydlení v rámci spolupráce s Agenturou pro sociální začleňování.

Pavel je však ochoten pomoci i jinde, kde je to potřeba. Za celou řadu činností jmenuji alespoň jedinou. V zimě roku 2015 v době uprchlické krize odjel jako dobrovolník do uprchlického tábora na sbsko-slovinské hranice, kde bez nároku na jakoukoliv odměnu pomáhal v době své vlastní dovolené. Opět nemluvil, ale činil. Pro něj to vlastně zase byli lidé bez domova. Tuto misi pak chtěl ještě několikrát zopakovat, ale vzhledem k tomu, že vlna opadla, již jeho pomoci nebylo potřeba.

Jak Pavel tak náročnou psychickou i fyzickou zátěž zvládá? Je velký sportovec a sport mu pomáhá, ale hlavně je to člověk s velkým srdcem.

Kolegům k získání ocenění velmi gratulujeme! Jsme rádi, že společně tvoříme tým Charity Valašské Meziříčí.

Více na: 
https://www.kr-zlinsky.cz/zlinsky-kraj-ocenil-pracovniky-socialnich-sluzeb-aktuality-15134.html#rozumim