Rozhovor s Ing. Josefem Vrátníkem - místostarostou města Valašské Meziříčí

V souvislosti s oceněním pracovníka Noclehárny Pavla Březovjáka cenou " Pracovník v sociálních službách Zlínského kraje pro rok 2018" jsem položila několik otázek panu místostarostovi města Valašské Meziříčí Ing. Josefu Vrátníkovi, který na ně ochotně odpověděl.

-      Pan Pavel Březovják, který je vedoucí Noclehárny Charity Valašském Meziříčí, byl Radou Zlínského kraje zvolen „ Pracovníkem roku v sociálních službách Zlínského kraje pro rok 2018“. Co pro vás, jako zástupce vedení města, znamená toto ocenění pracovníka, který pracuje s lidmi bez domova v našem městě?

Já to vnímám tak, že prostřednictvím pana Březovjáka byly oceněny všechny sociální služby, které město podporuje. Je to vizitka naší práce. A když říkám naší, mám na mysli jak práci města, tak předvším organizací, které služby dobře poskytují.

-       Čeho si ceníte na Pavlovi Březovjákovi, když město podpořilo jeho nominaci na tuto cenu?

Na Pavlu Březovjákovi si cením takovou, řekl bych, zarputilost, tu sílu k životu. Vzhledem k jeho startovní pozici, kterou měl do života,  a tím vším, čím si v životě prošel, je z mého pohledu obdivuhodné, že se dokázal dopracovat tam, kde se dopracoval, že dokáže přesto poskytovat služby těm nejpotřebnějším, kteří jsou na společenském žebříčku v očích mnoha z nás na tom nejnižším stupni.

-        Služby pro lidi bez domova jsou trnem v oku mnoha občanům. Co je podle vás důvodem tohoto smýšlení?

Já se domnívám to, že to, jak někteří lidé vnímají sociální služby pro lidi bez domova tak, jak je vnímají, to, že mnohdy považují peníze na jejich provoz jako vyhozené, je pouze z důvodu neinformovanosti, z nezkušenosti a taky z nedostatku odvahy si přiznat, že do obdobné situace se může dostat, když ne každý z nás, tak alespoň mnohý z nás.

Životní zkoušky jsou nevyzpytatelné, mnohdy nás zastihnou nepřipravené a v okamžicích, kdy bychom to nejméně očekávali.

Vůle pomáhat, odpouštět a nabídnout pomocnou ruku by měla být u každého, když ne na prvním místě, tak alespoň někde v koutku se krčící, ale tak, abychom ji dokázali objevit.

-        Co by podle vás mohlo tento pohled změnit?

Myslím si, že je to hodně o informovanosti, respektive o objektivní informovanosti. A svým způsobem i o osobní zkušenosti. Já bych se tuze přimlouval, aby lidé, kteří mají pochybnosti, se přišli podívat na noclehárnu Charity Valašské Meziříčí a do jiných služeb. Aby se pobavili s pracovníky, kteří služby poskytují, a myslím si, že po nějaké druhé, třetí návštěvě se ten pohled přece jenom změní.

Jako všechno to funguje s tím, že máme strach z neznámého. My ty klienty známe, nebo většina lidí je zná pouze z nějaké osobní zkušenosti, a mnohdy je to zkušenost pouze povrchní. Když se nám podaří nahlédnout pod jejich slupku, tak většinou je ten pohled diametrálně odlišný.

-       Co dělá město Valašské Meziříčí pro lidi bez domova?

Podporujeme sociální služby, nebo organizace, které tyto sociální služby poskytují. Dokážeme si připustit, že zkrátka v každé společnosti jsou lidé, kteří potřebují pomoc, a záleží jenom na kvalitě a úrovni společnosti, jak se o ty svoje nejslabší dokáže postarat.

-        Co pro lidi ohrožené bezdomovectvím může udělat naše město?

Je snahou ohroženým jedincům poskytovat služby předtím, než dojde k té osobnostní havárii nebo osobnímu zkratu. Čili je to jakási míra prevence. Základní prevencí bezdomovectví je z mého pohledu střecha nad hlavou, aby lidé měli alespoň základní potřeby pokryty. To souvisí i s výstavbou sociálních bytů, s péči o rodiny ohrožené sociálním vyloučením. Dobře se to říká, hůře se to realizuje, ale myslím si, že jiná cesta není. Pokud chceme v našem městě společně žít v klidu a pohodě, tak se budeme muset snažit těmto lidem pomoci v těch situacích, ve kterých se aktuálně nalézají.

Myslím si, že každý z nás má svoji osobní zkušenost s tím stát se v něčem lepší. Sami víme, jak se nám to daří nebo nedaří. Jak s tím musíme bojovat. Někdy, nutno podotknout, že i my sami na něco rezignujeme. To je náš boj s nedostatky.

Děkuji za rozhovor!