Pohled na kříž a ještě dál

  • 28. března 2024 6:00
Pohled na kříž a ještě dál

Ve starém zákoně najdeme v knize Numeri příběh o hadech. Vypráví o skupině lidí na poušti, která putuje, a najednou jsou všude kolem nich smrtelně jedovatí hadi. Každý, koho had kousne, zemře. Lidé se proto modlí, ať Bůh hady odstraní. Jenže Hospodin dá za úkol chlapíkovi jménem Mojžíš, aby právě takového hada udělal z bronzu a pověsil ho na vysoký kůl, aby jej všichni viděli. Každý, kdo se na bronzového hada podívá, tak jedovaté uštknutí přežije. Chápete to? Místo toho, aby Bůh hady zlikvidoval, tak se ještě na hada mají lidi dívat. Já mám teda vážně fobii z hadů, takže pro mě šílená představa. Dívat se na něco, čeho se děsně bojím.

A aby Bible měla fakt grády, tak pak tu máme Ježíše, který umírá na kříži. Kříž, symbol smrti. Nosíme ho na krku, máme ho doma na zdi nebo na zrcátku v autě. Vždyť smrt nás tak děsí. Proč se na nástroj smrti dívat?

Naše bývalá kolegyně, která nedávno tak nevysvětlitelně mladá zemřela, mi řekla, co se jí moc dotklo, když se nad ní jednou modlila skupinka přímluvců za uzdravení. Jeden prosebník se modlil "rakovino, přibíjím tě na kříž". Hodně jsem nad tím přemýšlela. Co to znamená? 

Na našich křížích vždycky visí to, čeho se nejvíc bojíme, to, co nám nejvíc ubližuje. Na kříži visí každá naše bolest, všechno zlo, každý náš strach, všechny naše hříchy. Je to jakýsi paradox našeho životního putování, že jen skrze kříž - skrze pohled na ty zlé věci, dojdeme ke štěstí, k uzdravení.

 

Velikonoce jsou svátky života. Křesťané věří, že Bůh smrt porazil, že nemá už svou vládu, že po kříži přichází vzkříšení a věčný život. Kříž se vlastně pro křesťany stal cestou k životu. Je to dost zvláštní. Ovšem, když se nad tím člověk zamyslí, zjistí, že všechno pěkné se většinou děje přes něco bolestného. 

Přeji vám tyto Velikonoce, abyste ve svých životech dohlédli dál, než jen ke kříži. Abyste našli i to dobré, co přichází po trápení, abyste objevili smysl zdánlivě nesmyslných věcí, co vás potkaly. Abyste se po zimě nadechli svěžího jarního vzduchu.

 

Tereza Olejníková, pastorační asistent