Jeden den sociálního pracovníka v Sociální rehabilitaci Atta

Jak vypadá typický den sociálního pracovníka v jednotlivých službách naší Charity?
Dnes vám ho představí Tereza Olejníková, sociální pracovnice Sociální rehabilitace Atta.

Do kanceláře tradičně přicházím až jako poslední z našeho 4členného týmu. Rozhodně nejsem ranní ptáče. Většina rán je stejná v tom, že si uvařím čaj a kontroluji sdílený kalendář.

Krátce po 8 hodině přichází pán do ambulance a řešíme, jak se mu dařilo uhradit nájem a jiné poplatky. Plánujeme také návštěvu na OSSZ do Vsetína, pán žádá o náš doprovod. Má mírně snížený intelekt a při jednání na úřadech si není jistý, jestli všechno správně pochopí. Ukazuji mu, že je na internetu objednávkový systém a plánujeme, kdy se do Vsetína vypravíme.

Během dopoledne sedí v kanceláři kolegyně, takže zajišťuje ambulanci a já pokračuji do terénu k paní, které hrozí další měsíc vystěhování z bytu. S klientkou sedíme u ní v obývacím pokoji a hovoříme o tom, jaké bydlení by chtěla a co je vlastně reálné v horizontu jednoho měsíce vyřídit. Paní potřebuje informace, kontakty a také rady, jak v telefonu vystupovat, co říkat, jak se domlouvat. Díky již navázané spolupráci vím, že paní má potřebné kompetence, jen potřebuje podporu, protože ji aktuálně ochromuje stres z nejistoty, co bude dál.

Blíží se poledne, takže mířím na oběd, který nemohu vynechat. Po obědě vyřizuji telefonáty, které jsem během schůzky nemohla vzít. V kanceláři během chvilky zapíšu do tabulky dnešní dvě intervence, ale zápisy ze schůzek udělám až později, neboť musím odjet za pánem do blízké vesnice. Jedná se o pána, který by chtěl získat bydlení v sociálním bytě. Hovoříme spolu o podmínkách, které musí splnit, když si bude podávat žádost o byt. Již minule jsme narazili na to, že má klient možná dluhy vůči městskému úřadu, proto se domlouváme, jak by mohl v této věci postupovat dál. Díky vztahu, který mezi sebou máme již vybudovaný, otvírám také téma užívání alkoholu, protože tato skutečnost mu může přidělení bytu zkomplikovat. Pán je ochotný se o tom bavit, ale odmítá s tím něco zásadního dělat. Je to téma, které bude potřebovat více času. Výhodou v tomto případě je, že pán svůj problém nepopírá, ale v aktuální životní etapě není ochotný se pití alkoholu vzdát.

Setkání trvá hodinu a půl a já se poté vracím do kanceláře, kde do konce pracovní doby dělám zápisy z dnešních setkání. Nikdy se mi nedaří udělat zápis stručný a krátký, znovu se nořím do proběhlých rozhovorů a snažím se vše popsat do detailu. Díky tomu si třídím myšlenky, uvažuju, že ještě příště mohu zkusit o věci komunikovat trochu z jiné strany. Vše ukládám, vypínám počítač a těším se domů na pozdně odpolední kafíčko na rozkvetlé zahradě.  

Tereza Olejníková